Popis
Proč stojí coby největší podporovatelé Ukrajiny v ozbrojeném konfliktu s Ruskem bok po boku zrovna Češi a Poláci? Tedy země s naprosto odlišnou mentalitou i historií? To se dočtete v úvodním článku letošního osmého čísla, jež právě vychází, a který nese název Odkud vítr fouká? Uvědomíme si, že když dva dělají (alespoň zdánlivě) totéž, mohou je k tomu vést zcela rozdílné důvody.
Kromě národů, které se velkým válkám obvykle vyhýbají, jako jsou Češi, existují naopak země, jež se, co svět světem stojí, s ostatními bijí hlava nehlava. Mezi ně patří právě Poláci, kteří jako dosud jediný národ dobyli Moskvu. Stali se tak jednou z největších imperiálních mocností. Jenže pak se vše pokazilo v duchu známého Kdo chce víc, nemá nic…
Samostatné Polsko sice kvůli nezvládnutým imperiálním ambicím po svém pádu z vrcholu a takzvaném „trojím dělení“ přestalo načas existovat, avšak chuť dobývat a plánovat pomsty a odvety ve hře o nadvládu nad Evropou nikdy neztratilo. Další příležitost k tomu Polákům dal chaos, který v Evropě vytvořily vítězné mocnosti po první světová válce nezvládnutým Versailleským mírem, jenž zadělal na konflikt ještě ničivější. Více se dočtete v článku Tam a zase zpátky?
Boj o nadvládu nad evropským kontinentem, ve kterém se prali Slované se Slovany, Germáni s Germány, a nakonec i Germáni se Slovany, se nikdy nevedl v rukavičkách a nebylo v něm žádných Mirků Dušínů. Když se ale poperou na chodbě dva sígři a jeden nabančí druhému, ještě to neříká nic o tom, proč se poprali, ani o tom, kdo z nich je větší sígr… Otázka totiž zní: Bít, či nebýt?
Víte, která země vydává v poměru ke svému HDP nejvíce peněz na zbrojení? Ne, USA to nejsou. Je to Polsko. A tušíte, co hodlají s těm všemi zbraněmi, které si nechávají za stamiliardy korun vyrábět až v daleké Jižní Koreji, Poláci dělat? To se dozvíte v článku My vám pomůžeme…
V textu s názvem Evropo, Evropo si povíme blíže o tom, proč byla tragicky zpackaná mírová smlouva podepsaná ve Versailles nejen příčinou druhé světové války, ale proč je i příčinou toho, že stojíme na prahu jejího pokračování. A také si odpovíme na otázky, kdy splatili Němci válečné reparace, kolik tun zlata měli uhradit a jaké to mělo důsledky.
V září uplyne 85 let od podepsání Mnichovské dohody, která stála na počátku druhé světové války. Málokdo ale dodnes přesně ví, neboť historie z ideologických důvodů některá fakta cudně vynechává, jakou roli v rozbití Československa a začátku války sehrály nejen Anglie a Francie, ale také třeba Polsko, které se s Německem dohodlo, že Česku sebere Těšínsko; a kdo byly ony pověstné Jazýčky na vahách.
Čím ve skutečnosti mával před 85 lety britský premiér Neville Chamberlain po příjezdu z Mnichova, volaje, že zajistil Mír pro naši dobu? Ne, Mnichovská dohoda to nebyla. Podepsal totiž ještě jednu dohodu, a to přímo s Adolfem Hitlerem. A nebyl jediný…
Může se něco, co bylo neskutečné a nemyslitelné před osmdesáti lety, stát skutečným a myslitelným dnes? Britské archivy v roce 1998 odtajnily dokumenty, podle kterých Chamberlainův nástupce Winston Churchill přišel s nápadem, že by bylo dobré dva měsíce po oficiálním skončení válce nečekaně zaútočit s celou západní mašinérií na Sovětský svaz, aby se rozlouskl souboj velmocí. Proč hrozila Další runda?
A co Češi, kteří jen přihlíželi tomu, jak se ostatní země spojily s nacisty a dovolily mu připojit Sudety ke Třetí říši? Prezident Edvard Beneš tvrdil, že kdybychom nesouhlasili, „udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn“. Měl pravdu? O tom, jestli má smysl hnát se do předem ztracen bitvy, si povíme v článku Hrdinů jsou plné hřbitovy.
Proč byli Češi nakonec zařazeni mezi vítěze druhé světové války, ačkoli až do jejího samého konce stáli na straně poražených a vyráběli pro ně letadla, děla či tanky? To si povíme v článku Z totality do totality.
A v titulním článku čísla s názvem Chcimíři a válečníci se zamyslíme nad tím, proč naše pozice malého národa, lavírujícího mezi imperiálními mocnostmi, vedla k tomu, že jsme se spíše než bezhlavým rozběhům proti zdi naučili lépe ovládat takzvanou měkkou sílu, a jaká má tato pružnost výhody a nevýhody. A také proč se nic nemá přehánět a proč je nebezpečné používat slovo válka tak lehkovážně.
