Popis
Klepe nám na dveře válka, jakou svět ještě neviděl? To se dočtete v článku s názvem Píseň ledu a ohně. Zatímco ve feudalismu probíhal boj o to, kdo usedne na železný trůn, dobýváním nových nebo již dobytých území a klíčové bylo vlastnictví půdy, odkud pramenilo veškeré bohatství, v kapitalismu se již několik set let soupeří o bohatství mnohem větší. A není k tomu třeba dané území přímo fyzicky vlastnit, ale je nezbytné ovládat bankovní a finanční systém, který je nadnárodní a nemá hranic. Jak do šířky, tak do množství.
I po desetiletí budovaná a zdánlivě neotřesitelná síla se může poměrně snadno zbortit, a to rychleji než Dům z karet. Své o tom již ví i dosavadní hegemon ze Spojených států amerických…
Američanům se podařilo po druhé světové válce ovládnout nejen nový mezinárodní finanční systém, ale nejprve i celou západní Evropu a po konci studené války také východní Evropu. V článku Ratlík vedle rotvajlera? si proto pokládáme zásadní otázku, co může být pravdy na známé pověsti o existenci tajné smlouvy, ve které byla po prohrané válce omezena suverenita Spolkové republiky Německo ve prospěch vítězných mocností?
Tato tajná smlouva se jmenuje kancléřský akt a její existenci veřejně přiznal nejen bývalý generálmajor německé armády, šéf vojenské kontrarozvědky a ředitel Úřadu pro bezpečnost bundeswehru v jedné osobě, ale také jeden z nejvlivnějších německých politiků z dob studené války Egon Bahr. Kromě podřízenosti Německa vůči USA a toho, kdy byli Vítězové a poražení, z ní vyplývá, že druhá světová válka neskončila v roce 1945, ale až o pětačtyřicet let později.
Alespoň tedy formálně, protože když to vezmeme do důsledku, její konec se teprve blíží, neboť se podle všech signálů zdá, že se blíží rozhodující bitva mocností o to, kdo bude novým lídrem. Zachrání se potápějící se současný hegemon ze Západozemí, nebo vylétne vzhůru čínský drak, podporovaný a poháněný Silou Sibiře? Jisté je jen to, že Někdo to být prostě musí.
Charakteristické pro dění posledních týdnů a měsíců je i Přitápění pod kotlem ze strany některých politiků, a především médií. Jako roli hrají novináři v bubnování do válek všeho druhu?
Propaganda je v době války či před jejím začátkem ještě aktivnější a zuřivější než normálně, a to už je co říct. Platí to již minimálně od první světové války. V článku Na západní frontě klid? se dočtete o tom, jak mizerně se informovalo již o průběhu a příčinách první světové války, a od té doby se toho mnoho nezměnilo. Článek Bylo nás pět? vám pro změnu ukáže, proč již minimálně 100 let nemá smysl sledovat takzvané válečné zpravodajství.
Text s názvem Jak jsem vyhrál válku vám zase osvětlí, proč již slavný český rodák Sigmund Freud věděl, že klíčovým prvkem každé úspěšné demokratické společnosti je vědomá a inteligentní manipulace s názory mas… Právě jeho poznatky pak uvedl do praxe jeho synovec Edward Bernays, otec té nejdrsnější válečné, ale i mírové propagandy všeho druhu.
A slavný válečný reportér John Pilger vám zase v článku Válka, kterou nevidíte, poradí, proč nelze věřit ničemu, dokud to není oficiálně popřeno…
To vše a mnohem víc se dočtete v šesté letošní Šifře, která je jako vždy od začátku až do konce nabitá informacemi a souvislostmi, důležitými pro pochopení dnešního světa. Objednat si ji můžete v našem eshopu jak v digitální, tak tištěné formě, stejně jako předplatné.
