Popis
Tak se nám to všechno krásně rozpadá, sype, bortí a hroutí. Přesně v souladu s tím, o čem si povídáme v Šifře již mnoho měsíců a čemu jsme se podrobně a jako vždy v souvislostech věnovali i v předchozím vydání s názvem Úsvit nového věku. Tentokrát, v článku Husákovy koláče, otevíráme téma hrozícího a stále rychleji se blížícího kolapsu současného důchodového systému. Zatímco ve staré době byly přicházející generace nadějí na lepší budoucnost, dnes se stává heslo „mládí vpřed“ spíše epitafem.
Letos slaví padesáté narozeniny rekordní množství takzvaných Husákových dětí, které se narodily během populačního boomu v první polovině 70. let 20. století, zejména v roce 1974. Jelikož se blíží jejich odchod do penze, již dnes, kdy je důchodový systém v obrovském minusu, je jasné, že na jejich důchody nebude mít kdo vydělávat. A tak, jak si ukážeme v článku U Snědeného krámu, plody, jež tito tahouni české ekonomiky v uplynulých třiceti letech nakonec sklidí, budou nakonec dost hořké…
Jak to bylo s důchodovým zabezpečením v dobách minulých? Kdy bylo poprvé uzákoněno sociální neboli důchodové pojištění? A jak se vyplácení penzí vyvíjelo v čase? To se dozvíte v článku s názvem Když se udí salám…
Kdyby byl současný západní ekonomický systém udržitelný a mohl fungovat dál, nikdo by ho za nic na světě neměnil a všichni, politici i občané, by ho milovali dál. Jenže každý socialismus jednou končí, a to pokaždé, když dojdou peníze… Tak jako dnes. Více v textu Kde nic není…
V článku Okradení důchodci? si odpovíme na ožehavou otázku, proč se v Česku šíří zkazky o tom, že byl v 90. letech 20. století vytunelován důchodový fond, a proto mají senioři nízké penze. Co je na tom pravdy?
Česká vláda sice díky „konsolidačnímu“ daňovému balíčku a zvýšení přímých daní vybírá do rozpočtu víc peněz, ale protože není schopna úměrně snížit výdaje, je tam, kde byla před „balíčkem“ – v hluboké řiti. O tom pojednává další článek Ve starých šlépějích.
Tak dlouho politici nechtěli nic udělat s tristním stavem českého hospodářství, až jsme se dostali do bodu, kdy už s tím nic udělat nejde. Proto nezbývá než počkat – Vyřeší se to samo… Jak? Dojdou prachy!
Výdaje na platy zaměstnanců státu loni vzrostly meziročně o 18 miliard korun, a vyžádaly si tak celkově 271,2 miliardy korun. A počet lidí na výplatní listině státu se zvyšuje… Růst platů a penzí na dluh a tlak na zvýšení mezd obzvláště v době covidistické ale vyvolal další růst růst již tak přestřelených cen. A víte, co je na tom všem nejbizarnější? Že i přes značný nárůst platů a mezd, ačkoli byl umělý a nepodložený reálným výkonem našeho hospodářství, došlo fakticky k poklesu životní úrovně. Více v článcích Osudová chyba či Všechno málo?
Kdo byl tedy vlastně okraden? To si názorně ukážeme v textu Budoucnost neexistuje.
Nové číslo pak zakončíme tématem nedávno skončených olympijských her v Paříži, kde se děly pozoruhodné věci. Dozvíte se například, v článku Bolavá záda, zda je praktičtější a ekologičtější dřevo, nebo papír. A v následujícím Paříž za mříž si ukážeme, jak to vypadá, když se hnědá natře nazeleno.
V závěrečném zamyšlení Je-li nám život milý pak budeme zkoumat to, kdo nebo co nejvíc rozhoduje o tom, jak se nám v životě povede. A položíme si otázku, zda je moudré snažit se projít skrze zamčené dveře, nebo je lepší otevřít jiné.
To vše a mnohem víc se dočtete v nové Šifře, která je od začátku až do konce nabitá důležitými informacemi a souvislostmi, protože sleduje, kudy běží zajíc. Objednat si ji můžete v našem eshopu, a to v digitální i tištěné podobě, stejně jako předplatné.
