Popis

Přechodová doba, kdy se staré hroutí a nové teprve vzniká, není nikdy jednoduchá. Dochází ke krizím, otřesům i zmatku, a sílí také odpor a chaos. Ti, kteří si, obrazně řečeno, změnu nepřejí nebo se jí bojí (případně obojí), kopou vztekle kolem sebe a člověk musí dávat pozor, aby nějakou tu ránu neschytal. Chce to nejen pevné nervy a sílu ducha, ale také fištróna a dostatek kreativity, vědomostí, schopností a informací, aby tím vším prošel, vyhnul se nečekaným nástrahám a nechytil se do pasti starých energií a pořádků.

K tomu, aby mohl člověk zdárně a vědomě fungovat, potřebuje vědět například nikoli to, jak věci vypadají a jak se jeví navenek, ale jaké skutečně jsou a jak fungují. Dívat se na svět tak, jakým způsobem se o to pokouší i Šifra. Právě osvojení si této dovednosti nahlížet pod povrch a umět se dostat k podstatě, a ne jenom klouzat po něm či obcházet kolem horké kaše, se totiž stává zásadní superschopností nové doby, v níž nabývá na důležitosti obsah před formou. Je to doopravdy tak, jak se zdá, nebo je třeba odkrýt masku a objevit a poznat skutečnost, která se ukrývá za ní? To je to, oč tu běží. A protože nová doba přeje tomuto poznávání prostřednictvím rozšiřujícího se vědomí, je třeba s dobou, v níž se odehrává tolik převratných věcí, držet krok. A dobře se dívat. Jako třeba v úvodním článku nového čísla s názvem Pomáhat a chránit?

V článku s názvem Co spláchla voda se dočtete, kterak se do střetu s represivními složkami systému může dostat úplně každý. A že nezáleží na tom, jestli je zrovna nacismus, komunismus nebo demokracie, které si jsou v mnoha věcech až podezřele podobné.

Text Jak se kydá špína? ukáže, jak se ničili a likvidovali nepohodlní lidé za minulého režimu a jakým způsobem se to děje dnes. Ukážeme si také to, v čem se lišila bolševická propaganda od té dnešní liberální.

V článku se symbolickým názvem Nejmenší jsou největší si připomeneme příběh takzvaného číhošťského zázraku a faráře Josefa Toufara, který byl před 75 lety umučen Státní bezpečností za to, že se nepřiznal k něčemu, co neprovedl. A zjistíme, skrze koho přichází pohoršení a kdo si zaslouží být utopen v mořských hlubinách s mlýnským kamenem kolem krku.

Text Pro dobrotu na žebrotu? odhaluje, jak funguje systém a proč hrozí oplétačky i tomu, kdo nic špatného neudělal, ale snaží se naopak pomoct. To už se ale dostáváme k jinému tématu a otázce z trochu jiného soudku: Proč někdy vede cesta k úspěchu v tomto systému jedině přes mrtvoly? A kam až může být člověk ochoten zajít? Dočtete se v článku s výmluvným názvem Oslíčku, otřes se.

Proč je dobré o některých věcech sice vědět, ale zároveň nemá smysl bojovat proti systému a jít, jak se říká, hlavou proti zdi? Více se dozvíte v článku Pěkně podle zákona! Navazující úvaha a zamyšlení Poznej svého nepřítele se ptá, jak můžeme měnit systém, jehož jsme sami součástí? A zároveň si odpovídá: Jedině tak, že se staneme součástí změny…

Článek Kdo za to může? vysvětluje, proč lidé mají často tendenci hledat, na koho by přenesli vlastní zodpovědnost, když se něco pokazí. Je třeba s tím počítat a nenechat si to líbit. A v posledním textu Všichni do řady? si ukážeme, jak nezblbnout v době, která rozpouští kvalitu v kvantitě.

To vše a mnohem víc se dočtete v nové Šifře, která je jako vždy od začátku až do konce nabitá informacemi a souvislostmi. Objednat si ji můžete v digitální, ale též tištěné podobě, stejně jako předplatné.